Jdi na obsah Jdi na menu

První společné krůčky

7. 10. 2015

Záměrně jsem kapitolu nenazvala "První jízdárenská hodina" nebo "Naše první tréninky". Nemyslím si totiž, že u hříbátka by se tyto momenty měly nazývat jako tréninky nebo výcvik. Z mého pohledu se jedná především o výchovu a ujasnění si pozic vůči sobě.

Máte to stejné, jako s malým dítětem. To také nejdřív potřebuje vědět, kdo jste, jestli Vám může důvěřovat a co si k Vám může dovolit. Až potom může začít chodi do školy a učit se počítat. U hříbátka je to obdobné. Potřebujeme, aby pochopilo, že se nás nemusí bát ale zároveň si také musí uvědomit, že když bude následovat naše pokyny, bude to to nejlepší a nejpohodlnější, co může udělat.

Nejprve je tedy potřeba Vašemu hříbátko vysvětlit, že Vám může důvěřovat. Získání si důvěry samozřejmě není otázka dvou dnů strávených společně. Je to složitý proces, který se utváří po celou dobu, co budete s koněm pracovat. Pro začátek mu ale můžete značně pomoci. Pamatujte že Vy jste ten, kdo vše řídí, kdo může ovlivnit okolní podmínky a značně tak přizpůsobit okolní prostředí tomu, aby se hříbátko cítilo dobře. Pro začátek mu můžete práci zjednodušit tím, že sebou budete vodit staršího koně, u kterého uvidí, že se nic neděje. Například u čištění mohou společně stát a když do ruky vezmete kartáč a dáte ho očichat staršímu koni, uvidíte, že ani hříbátko se kartáče nebude bát. Jedná e zde o stádový pud. Nebojí se starší a rozumnější, já se tedy také bát nemusím. Tímto způsobem můžeme hříbátko seznámit se všemi novými věcmi, které přineseme. Jedná se o ohlávku, kartáče, hadry, deky a nebo třeba i sprchu. Každodenní péče Vaše hříbátko utvrdí v tom, že s většinou věcí, se kterými přijdete právě Vy, se může zkamarádit a nemusí se Vás bát. Postupně se tam budete moct dostat ke složitějším věcem. Další věc, kterou můžete vše ovlivnit je prostředí. Je rozhodně jednodušší přivést hříbatko před stáj, kde je klid, neběhají kolem splašení koně, nepokřikují zde děti a do toho pes nehoní kočku. Vy jste ten, kdo má tohle šanci ovlivnit a promyslet. Ptáte se proč, když se s tím jednou bude muset setkat? Neříkám, že takhle "paranoidní" budete celý život. Ale pro začátek, než hříbátko pochopí, že Vám může věřit, je rozhodně lepší, když se může soustředit jen na Vás a nemusí se obávat o svůj život kvůli vzruchům z okolí. Postupně se dostanete k tomu, že vynecháte druhého koně, pustíte kolem psa, přijdete k hříbátku s plachtou a najednou zjistíte, že cokoliv ve Vaší přítomnosti dobře ponese. Proč? Protože doposud se ve Vás nikdy nezklamalo a ví, že to, co souvisí s Vámi mu nikdy neublížilo.

Když už jsme hříbátku nabídli pocit důvěry, je také dobré, abychom mu sdělili, kdo jsme. Myslím tím to, že my jsme ten, komu sice může důvěřovat, ale zároveň i ten, kdo to tu řídí. Rozhodně tedy hříbátku nesmíme dovolit, aby nás okusovalo, okopávalo nebo jakkoliv ohrožovalo. Ze začátku jsou všechny věci roztomilé, ale až bude hříbátko vážit 500 kg, už Vám to tak roztomilé připadat nebude. Pro začátek je opět dobré začít od nejjednodušších věcí. Uvazování, zvedání nohou, ustupování. Opět si dovolím připomenout, že všechno by mělo probíhat v klidu a s trpělivostí. Hříbátko postavím k vazáku, a lehce přivážu (tak, abych v případě potřeby mohla odvázat).. Pokud se hne, trpělivě ho vrátím na místo, dokud nepochopí, že má prostě v klidu stát uvázané. Stejně tak je to se zvedáním nohou, nebo ustupováním zádí. Je důležité, být u všeho důsledný a ukázat mu, že to, co požaduji, na tom si trvám. I Vy máte mnohem větší důvěru v lidi, kteří vědí, co chtějí a jdou si zatím. Stejně tak posílíte svou pozici oproti hříbátku.

Najednou má vedle sebe hříbátko někoho, kdo mu představuje okolní svět. Někoho, komu může začít důvěřovat a navíc i někoho, kdo něco chce, ví co chce a vždy si za tím jde. Ideální stav pro to vrhnout se k prvním společným krůčkům od stáje směrem k jízdárně.

Ráda bych se zde, na začátku celé práce, pověnovala i tématice pamlsků. Otázka pamlskovat či ne, tu bude asi vždycky. Jak na danou věc nahlížím já a proč? Já koně nepamlskuji. Lépe řečeno, za odměnu je nepamlskuji. Nikomu netvrdím, že pokud se pamlskování dělá správně, nemůže fungovat. To rozhodně ne, jen tvrdím, že ne každý má ty zkušenosti na to, aby hříbátko ukočíroval tak, že si pamlsky nebude vynucovat a nebo dokonce kvůli nim nezačne kapsovat a kousat. Já svoje koně nepamlskuji a musím říct, že jsem nikdy nezaznamenala rozdíl ve výcviku s koňmi, kteří pamlskovaní jsou (pro rýpavé jazyky, i pamlskování se dá použít např k výcviku cirkusových kousků, ale těm se já zde nevěnuji). Vyhnu se tak dloubání čumáčkem, loudění a zastavování po každém cviku a čekání na pamlsek. Místo toho používám jinou formu odměňování, ke které se taky postupně dostaneme. Jediná situace, kdy koním nosím pamlsky, je když pro ně chodím do výběhu. Beru to jako takový malý dáreček na uvítanou. Rozhodně neodsuzuji nikoho, kdo koně pamlskuje a pokud pamlskovat i nadále chce, výcvik se tomu dá přizpůsobit. Osobně za sebe však pamlskování pro začátek nedoporučuji.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář